Poslední den v červnu vyrážíme s mým kamarádem Jirkou na motorkách do Velké Británie. Jsem plný nadšení, budeme jíst místní speciality a já to vše budu fotit a dávat na Facebook a pak sepíšu příspěvek tady na blog, kde dám hromadu fotek, všechno popíšu pojmenuji a budu pyšnej, jak jsem ochutnal vše, včetně všech možných bizarností. Tak je to tady vlastně všechno malinko jinak i když ne tak úplně. Na motorku jsem s sebou nebral žádný že svých drahých fotoaparátů a raději pořídil Sony RX100 kompakt. No a doma zjišťuji, že mám stejně některé fotky jen v mobilu. Tam omluvte některé ty hrůzy, prostě lenost byla silnější než já. No a upřímně,u některých jídel jsem si ani nepoznačil název. Prostě jste hladoví a tak se na jídlo hned vyhněte a nic vás nezajímá, jen to jídlo.

V Calais bylo krásně slunečno a teplo, než zašlo slunce. To se již ochladlo a my byli nuceni jít ze zahrádky do restaurace, protože v kraťasech nám byla již poněkud zima.

Další místo, kde jsem měl po ruce fotoaparát bylo městečko v Anglii Basingstoke. Tam jsme byli u kamarádky Terky se kterou jsme vyrazili Winchesteru. Za její pohostinnost jsme vyrazili do japonské restaurace, jméno si nepamatuji a názvy jídel už vůbec ne. Vím, mohl jsem si vyfotit jídelák, ale znáte to :-).

V Salisbury jsme si řekli, musíme si dát něco typicky anglického. Našli jsme tradiční anglickou restauraci a výsledek u Jirky fakt dobrý u mě taková česká klasika, chyběla jen broskve.

Další fotku mám z Edinburghu. Jen jednu a podle mě ta má něco do sebe. Jedli jsme tam více, tedy než Jirkovi ukradli motorku, ale tato jejich vyhlášená specialita mezi mladými je vskutku skvost.

Tak a teď ještě pár fotek z mobilu. Víte jak to je, koupíte si speciálně kompakt na takovou cestu, který bude splňovat vaše požadavky (foceni do RAW, kvalitní chip Sony, kresba, dobrý objektiv) a pak si je s sebou nevezmete nebo jste jen líní jej vytáhnout.

Jsem tedy zase zpět a doufám, že vám budu přinášet další recepty, které rádi vyzkoušíte. Tímto foto příspěvkem jsem vám chtěl přiblížit své prázdninové dobrodružství, které skončilo mým osamělým návratem ze Skotska, po té, co Jirkovi přímo v Edinburghu ukradli jeho motorku. Zlí lidé jsou všude, ale my se nevzdáváme a třebas příští rok opět vyrazíme za dobrodružstvím a já vám zase ukážu fotky z toho, jak se přežíráme.

Pokud by vás zajímaly detaily o celém našem motovýletu, tak jsme na Facebooku psali deník naší cesty, tak si vše můžete přečíst v něm: V jedné stopě za Lochnesskou.