Vařím moc rád a jím možná ještě radši. Nicméně, pokud se chcete dobře najíst doma, musíte se toho spoustu naučit. A já se o vaření skutečně učím moc rád a když je to od nejlepších v oboru, tak je to prostě pecka. Má drahá Zuzka to moc dobře ví a tak mi k Vánocům 2020 darovala poukaz na kuchařský kurz Maso a další steaky, kterým provází snad všem známý Zdeněk Pohlreich a pořádá jej Kulinářská akademie Grosseto. Kurz to není pro profíky, je to pro nás, hobíky. Naučíte se však spoustu užitečného, pobavíte se, najíte se, napijete a prožijete opravdu velice příjemný čas.

Doba úplně nepřála

Vánoční poukaz ukazoval na termín hned v lednu, jenže. Všichni víme, co se stalo po Vánocích. Před nimi se zrušily snad všechny opatření proti šíření Covidu. Nárůst nemocných začal nezadržitelně růst a tak bylo hned jasné, že v této době se kurz určitě neuskuteční. Přišlo první přeložení a jelikož byla situace stále horší a komplikovanější, tak nakonec přišla zpráva, že se kurz odkládá zatím na neurčito. Naštěstí se před létem začala situace výrazně zlepšovat a tak jsem nakonec obdržel termín na polovinu června. Měl jsem radost. Zajistil jsme si v práci dovolenou, jelikož kurz probíhal v dopoledních hodinách, tedy v čase mezi 10:00 – 14:00. Asi Zdeněk v jiné časy nemá prostor. Není to nejlepší čas, ale na druhou stranu, kdo chce, ten si čas vždy udělá a já jsem opravdu chtěl.

Byl jsem zvědavý

Již za sebou nějaké kurzy vaření mám. Nejvíce mohu vzpomínat na kurzy v PRAKULu. Vím, že nebudu moci srovnávat, protože koncepty jsou naprosto odlišné, ale v závěru mého povídání bych rád shrnul své pocity a lehce rekapituloval. Do Kulinářské akademie Grosseto jsem mířil poprvé, Zdeňka Pohlreicha znám z televize a párkrát jsem jej potkal v restauraci, ale osobní zkušenost nemám. Jaké to bude? Jaký bude Zdeněk? Jací budou ostatní lidé na kurzu?

Kulinářská akademie Grosseto

Kulinářská akademie Grosseto sídlí v Průhonicích naproti restaurace Grosseto a původně vznikla pro výcvik zaměstnanců. Později se vrhli i do kurzů pro veřejnost, rozuměj nás hobíků a nadšenců. V současné chvíli nabízejí opravdu veliké množství kurzů s širokým zaměřením. Jejich velkou devizou jsou slavná jména gastronomie. Tak prvně musím jmenovat Zdeňka Pohlreicha, nicméně dalším mým oblíbeným kuchařem je i Jan Punčochář, Zdeněk Marcín, Mirek Kalina či Zdeněk Křížek. To však není vše, jelikož můžete potkat soutěžící z Masterchef a další.

Cesta

Nastal konečně den D a já si vzal v práci volno. Kulinářská akademie Grosseto sídlí v Průhonicích a veřejná doprava nebyla pro tento účel nejpřívětivější. Vzal jsem si taxík a už jsem se těšil na kurz maso a další steaky. Cesta proběhla naprosto hladce a já již s drobným předstihem postával před vstupem. V hlavě jsem měl spoustu otázek a hlavně nadšení. Na Zdeňka Pohreicha jsem se moc těšil.

Uvítání

Již vstup byl příjemný. Přivítala mě velice sympatická paní provozní, uvedla mě dovnitř a nabídla občerstvení. Ačkoliv jsem pirát, ti mohou pít už od rána, tak jsem zvolil kávu. Nyní nastalo čekání. Postupně se scházeli všichni účastníci a pak dorazil Zdeněk „Veliký“. Milý, usměvavý a plný svých glosátorských hlášek. Vše bylo připraveno a my jsme mohli vstoupit do chrámu společné kuchyně, kde to vše začalo.

Kurz maso a další steaky

Koncept je jednoduchý, 4 chody, sami si uvaříte a taky sníte. Pokud to zvládnete. Vaření probíhá ve společné kuchyni a jídlo si pak sníte ve společné místnosti o patro výš. Během jídla po vás uklidí pracovní místo, připraví vše, co budete potřebovat na další vaření.

Tento konkrétní kurz obsahoval přípravu následujících jídel:

• Telecí kotleta na Madeiře s restovanými houbami
• Steak z tuňáka s omáčkou Bernaise, pekařské brambory
• Jehněčí hřbet s bylinkovou krustou
• Jablečný koláč s anglickým krémem

Zdeněk nám vše vždy ukázal a pak jsme se již museli snažit sami a on si nás zkontroloval, poradil a během vaření moc hezky vyprávěl. Během vaření jsme již byli pod příjemným servisem a má sklenice vína začala být pravidelně dolévána.

Telecí kotleta na Madeiře s restovanými houbami

Prvním chodem byla telecí kotleta. A niž bych vás chtěl jakkoli odrazovat od dalšího čtení, tak musím říct, že tohle byl nakonec můj favorit. Skvělé maso, plná chuť a vlastně všechno společně hrálo báječně. Ačkoliv vám tady nebudu popisovat jednotlivé recepty, tak si dovolím pár poznatků, které jsem se dozvěděl. Pro mě tím základním poznatkem bylo chování vody v mase.

Zdeněk nám vysvětlil, že při opékání máme steak pravidelně otáčet, aby se tekutiny v mase držely uprostřed a tímto zajistíme šťavnatost výsledného masa. Samozřejmostí je nechat maso po přípravě odpočinout, ale to již většina z nás věděla, jelikož všichni jsme měli rádi ne jen jídlo, ale i jeho přípravu a to je jedno z pravidel, které každý „hobík“ povětšinou zná. Tohle jídlo jsem vdechnul bez zaváhání. Naprosto dokonalá chuť, fakt jsem si neuvěřitelně pochutnal.

Steak z tuňáka s omáčkou Bernaise, pekařské brambory

Dalším chodem byl tuňák, což je výtečná ryba „neryba“ a rychlá úprava, kdy většina masa zůstane syrová, je naprosto dokonalá. Sám miluji tuňáka syrového, protože takto mi chutná opravdu nejlépe. Nějaký vysušený kousek, to raději žádný tuňák. Tento pokrm mi byl také velice blízký a já si užil přípravu omáčky Bernaise. Omáčka vychází ze základní holandské omáčky. Malinko jsem si naběhl, když jsem se Zdeňka ptal, proč přilévá do žloutků rozpuštěné máslo a ne malé kousky másla chlazeného. Jeho profesorský pohled probodl mou hruď a pak pravil. „V jaké kuchařce jsi to četl?“ Začínal jsem červenat. On pokračoval. „Já to dělám takto vždy a jinak to neznám, ale asi to dělám špatně.“ No nedělal, ale musím přiznat, že skutečně existují kuchařky, kde se hovoří o kouscích chlazeného másla. Takže jsem se opět něco přiučil. A navíc. Já si myslím, že neexistuje špatná otázka, pouze špatná odpověď.

Jídlo jsem si opět náramně užil. Se sklenicí vína jsem už kamarád. Teď jsem zvědavý na další chod.

Jehněčí hřbet s bylinkovou krustou

Nebudu si hrát na nějakého kulinářského experta a hned vám řeknu, že jehněčích kotletek jsem se malinko obával. Já nejsem velký milovník jehněčího masa. Nebo abych byl přesný, mě prostě nevyhovuje ta chuť loje, ten ocásek, který vám potom zůstane na patře. Jenže já nejsem z těch, kteří by tvrdili, tohle já nejím, už jsem v životě jedl jehněčí, které bylo opravdu výborné. Takže i zde si říkám, nevzdávej to. A udělal jsem opravdu velice dobře. Opravdu velice záleží, jaké jehněčí maso máte a jak se k němu chováte. Zdeněk nám prozradil, že tento recept není žádný módní hit. Prý se kdysi vařil opravdu hojně, ale s příchodem jiných módních a moderních vln zase z „jídeláků“ zmizel.

Byl jsem napjatý jak struna na kytaře. Přípravu jsem zvládl a už sedím v jídelně. Po prvním soustu a musím konstatovat, že já to jehněčí maso mám asi rád. Takové, které jím zde, je výborné a ten ocásek tam cítím jen nepatrně a vlastně mi to vůbec nevadí. Bohužel musím říct, mé bříško je už takřka plné. A to mě čeká ještě závěrečný chod. Naštěstí je jím dezert. Tohle je kurz maso a další steaky a dezert? Jasně a udělali dobře.

Se sklenicí vína si už tykáme.

Jablečný koláč s anglickým krémem

Nejsem moc na sladké, i když má Zuzka by se mnou zas tolik nesouhlasila. No, jo, mám rád koblížky, ale díky tomu, že jsem na nich závislý, mám dovolený jeden koblížek na Vánoce. Ten si vždy s radostí vychutnám a když je během roku šance na to si zahřešit, pokud nejsem pod dozorem, tak hřeším dobře a hřeším rád. Nicméně zde jsem se na dezert těšil, jelikož měl být malý a lehký. Doufal jsem, že mi třeba pomůže i malinko s trávením.

Konstatuji, že tento dezert je vážně výborný, ačkoliv je dost sladký. Anglický krém si prostě musíte uvařit, ten jen tak někde nekoupíte, ale dále je to již neuvěřitelně lehké. Jinými slovy řeknu, co nám říkal Zdeněk. „Přitom taková blbost, co?“ A ono jo. S trávením mi dezert moc nepomohl a tak jsem přemýšlel, jak já budu vlastně dýchat, když všechno to jídlo mi muselo zabrat snad celou dutinu břišní. Upíjím další sklenici vína. Čekám na tu pravdu, která má být na dně. Bohužel nic.

Mezi chody

Mezi jednotlivými chody máme krátký prostor na naše potřeby. Kuřáci si jdou zakouřit, prostatici na záchod, děvčata přepudrovat. Já jsem jednu z těchto pauz využil k tomu, abych si se Zdeňkem na chvíli popovídal. Zdeněk je celebrita a o to více mě zajímalo, jaký je. Bude stejný jako v pořadu Ano šéfe!? Tak takový on úplně není, ale slovník má prostě svůj. Nicméně je to opravdu sympaťák a k nám všem byl velice milý. Probrali jsme současnou situaci a pak mě Zdeněk překvapil.

Není Velká, jako Velká

Často tady píšu, že se Zuzkou býváme přes léto ve Velké. To může být pro někoho třeba tajná šifra, ale my opravdu býváme v obci Velká, která patří k městysu Kamýk nad Vltavou. Jenže Velkých je v republice více, samozřejmě. A tak si povídám se Zdeňkem a zmiňuji Velkou. A on na to hned. „Jó, Velkou tu já znám.“ Mé přitakání se slovy: „No jasně.“, muselo skepsí jen tryskat. Jenže on pokračoval a zmínil Roviště a jak z nich jezdili na kánoi do Velké na pivo. A pak mi to došlo. On tu naši Velkou opravdu zná. Byl tam v roce 1973. To si já nemůžu pamatovat. Prvně jsem ještě nebyl na světě a druhák jsem se do Prahy přestěhoval teprve před 18ti lety.

A je konec

Vše jsem si uvařil, vše jsem si sežral. Víno dopil do poslední kapky. Sedím, funím, poslední přátelská pokynutí, děkuji Zdeňkovi, děkuji paní provozní. Kurz maso a další steaky skončil. Jak se teď vykulím ven? Dávám si před vchodem jednu zdravotní a doufám, že mi slehne. Venku na mě svítí sluníčko a je pěkně horko. Zdeněk si sedá do svého Lexuse LC500, to je neuvěřitelný koráb, na to, že je to kabriolet, pár fotografii kolem jdoucích a on hrdě odjíždí. A já bych měl také odjet, jinak tady usnu ve stoje. Taxík to jistí. Já se zabořím do sedačky a snažím se cestou domů neusnout, ačkoliv je teprve 14:40. Rekapituluji.

Vyhodnocení a srovnání?

Kurz maso a další steaky byl velice příjemný. Kulinářská akademie Grosseto je skvělá a profesionální. Zdeněk Pohlreich je špičkový kuchař a neméně dobrý bavič. Jídlo jsem si náramně užil. Takže za mě hodnotím jedničkou. Co bych možná raději, by byl jiný čas. Takhle dopoledne to není špatné, ale hezky odpoledne do večera, jako to dělají v PRAKULu, by mi to vyhovovalo víc.

Je mi jasné, že vy všichni teď čekáte na srovnání tohoto kurzu a kurzu v PRAKULu. Tak já osobně musím říct, že rozdíl není nikterak zásadní. Já osobně malinko víc tíhnu k Romanu Vaňkovi. Mám ho moc rád a on má moc rád nás, co k němu na kurzy chodíme. Díky tomu jsem se v PRAKULu cítil více doma a více v jakési rodině.  V Grossetu jsem byl prostě na kurzu slavného kuchaře.

Nicméně, tento kurz vám všem mohu vřele doporučit. Opravdu to bylo skvělé, profesionální, vtipné, poučné a hlavně, neuvěřitelné chutné. A Zdeněk je moc milý chlap a špičkový kuchař. Děkuji Zdeňku.