Hřib hnědý, to je taková kapitola sama pro sebe. Jeden z nejznámějších hříbků a i méně znalý houbař jej většinou pozná. Je to takový klasický hříbek, který si prakticky s ničím jiným nezaměníte. Ale než se k němu dostaneme blíže, musí přijít opět můj příběh, jak je u mě většinou zvykem. Tedy vždy zvykem.

Příběh

Máme tady listopad a člověk by řekl, že houbařská sezóna skončila. A my si tak minulý týden jdeme na procházce s naším malým Kubíkem a potkáme jednoho z místních. Je to houbař tělem i duší a již toho dost pamatuje, vzhledem ke svému věku. Už dáli na nás mává a když se míjíme, tak se musí pochlubit. Nese s sebou hromadu krásných hříbků. Říká, „Tohle jsem už dlouho nezažil, to je jako za mlada.“. Tolik pančáků jsem už dlouho tak snad nenašel a navíc teď, v listopadu.

Nebudeme lhát, malinko mu závidíme, jenže on je skvělý a tak nám hned popisuje, kam si máme zajít. On ty lesy v okolí zná. Nicméně zmiňuje, abychom vyrazili co nejdříve, už začínají ranní mrazíky a přemrzlé houby opravdu nechcete jíst. Víkend nám však slibuje mlhy a ty tu teplotu ještě podrží nad nulou.

Hned druhý den vyrážíme, pančáky jsme letos prakticky nepotkali a je to jedna z nejlepších hub, tak to nesmíme nechat jen tak. A úspěch byl tady. Za 30 minut nabíraný velký košík krásných kousků a pomáhal hledat i náš 8mi měsíční kubík, z nosítka. Ještě v neděli jsme podnikli krátký skok do lesa a tak jsem těchto hnědých hřibů měli opravdu požehnaně.

Hřib hnědý

Jak mu říkat? Slyšel jsem tolik různých lidových pojmenování. Panský hříbek, pančák, modrák, hnědák, suchohřib, suchohřib hnědý a mohl bych pokračovat dál. Jedná se velice hojně rostoucí houbu, nejčastěji v období srpna až října (letos si dala na čas a obšťastnila nás v listopadu).  Má krásně klenutý klobouk hnědé barvy, který dle mých pozorování může být až 15 cm veliký. Klobouk je dost masitý a noha pevnější. Moc se mi líbí, že tolik netrpí červivostí jako například babky. má nádhernou houbovou vůni a chuť. Vespod klobouku jsou výtrusnice ve tvaru jemných rourek, které mají v mládí světlou béžovou barvu a ve stáří pak žlutavou. Při rozkrojení, či otlačení začne dužnina hned modrat, proto se mu také někde říká lidově modrák.

Nejdete jej nejčastěji v jehličnatých lesích a má zkušenost říká, že úplně nejlepší jsou lesy borové. Tam jej najdete hezky v mechu nebo na kraji lesních trav. Já skvěle maskovaný a tak musíte skutečně koukat pod nohy.

Jak jej získat

Jedná se skutečně o hojnou houbu a tak je nejlepší zajet do čistšího lesa a tam si jej nasbírat. určitě na něj můžete narazit i na trzích, ale tam je nutné si zkontrolovat čerstvost. nevydrží tak dlouho jako jiné pevné houby. Jak říkám, les je nejlepší supermarket.

Využití v kuchyni

Vzhledem k známosti, četnosti a skvělé chuti a vůni je to velice všestranná houba, kterou můžete použít do jakéhokoliv houbového pokrmu. Smaženice, houbové omáčky, polévky, karbanátky, pod maso, řízky, naložené atd. Cokoliv vás napadne, tam se hodí. Je skutečně jedna z nejchutnějších hub, kterou u nás můžete najít. Je také skvělá k sušení, takže si můžete udělat zásobu na následující měsíce a to se vážně moc hodí.  Já jsem z něj včera vařil kulajdu, tak se můžete brzo těšit na recept.

Pokud chcete získat nějaké podrobnější informace, můžete vyzkoušet například Wikipedii. Já si zde nedělám ambici o nějaký atlas hub, pouze vás chci seznámit s mými oblíbenými houbami, jak je využít jako skvělé suroviny. Tohle opravdu není nějaký klíč k poznávání hub, na to jsou jiní a lepší.