Já o tom vlastně vůbec nechtěl psát. Smskou jsem se dozvěděl, že se má dcera přihlásila na nějaký kurz pečení v obchodním domě Ikea. Moc se mi nechtělo, ale když se chce Verunka vzdělávat, musím ji podpořit.

To jsem ještě netušil, co mě bude čekat. Verunku jsem odvedl na místo a já šel koupit pár drobností, které potřebuji. Ve finále ty drobnosti vážily celkem přes 30kg. Když jsem se vrátil, abych viděl co dělají a co je učí, tak jsem zůstal stát s otevřenou hubou, doslova.

Muffiny z pytlíku, tím to začalo. Krabice s práškem, voda a šup s tím do trouby. Jako šlehačku pan kuchař opravdu udělal, ale asi proto, že Ikea nemá v nabídce šlehačku ve spreji.

A druhá laskomina byl prý nějaký koláč. Na dně zapékací misky je toustový chleba, lehce zvlhčený mlékem, na něm jablka, ty posypané cukrem, rozinkami, čokoládou, divnou drobenkou z pytlíku Ikea a ze stejného pytlíku hrušky. WTF? Pak to pan Chief vrznul do trouby. Po upečení rozehřál nějaký vanilkový krém z krabice jak od mléka v mikrovlnce a dětem jejich mňamózní výtvor přelil.

Co říct na závěr? Vše jsem ochutnal a nechutnalo. Děti se podle mě vůbec nic nenaučily. Tedy jo, míchat prášek s vodou a nebo přihřát krém z krabice v mikrovlnce. Ale promo Ikea vyrobků pro „domácí“ pečení  bylo solidní.

Jsem asi divný. Jsem asi postižený. Měl jsem totiž pocit, že většina rodičů dětí, byla nadšená. To vařím doma jen já?

Verunka mi na konci povídá:“Tati, upečeme si doma něco?“ Lidi, je to ztráta času a pokud chcete své ratole naučit něco péct, zvládnete to doma i ze základních surovin. Bude to chutnější, lepší, zábavnější a levnější. Dobrou chuť.