A jéje, on je už z něj taky influencer, říkáte si možná. Ale není tomu tak. To o čem jsem se dnes rozhodl napsat je takové trošku osobní, rodinné a v jistém ohledu i historické. Je to naše ranní játrovka. Bez ní si víkendové ráno u mých rodičů ani nedokážu představit.
Kam až moje paměť sahá
Pokud zabrouzdám ve své paměti až na úplný začátek toho, co si pamatuji, byl jsem malý kluk. Jezdili jsme k babičce s dědou na víkendy do Muglinova (pozn.: Mnozí z vás asi netuší, co, nebo kde je Muglinov. Tak vězte, že to je prostě jen část Ostravy. A je to normálně oficiální název, ne nějaké regionální pojmenování. ). Dá se říci, že v tam byla vždy standardní sada možných snídaní. Jednou s ní byla právě játrovka. A tady to asi všechno začalo, tedy minimálně u mě, protože moje mamka to možná zažívala ve svém dětství také. Co? Mami?
U babičky s dědou jsme se vždy nesmírně těšili na to, když bude k snídani játrovka. Vypadala podobně jako ta na fotografiích a velice podobně chutnala. Víte, ono to není žádná specialita, je to taková obyčejná, levná játrovka, ale my ji milujeme. Tak abych tolik neodbíhal. K této játrovce byly vždy housky. Takové housky se již dnes nedělají, tedy na tam, kde se pohybuji já a má rodina. Byly to klasické housky, ale nebyly jako raženka, ale měly na svém hřbetu podélný zářez, díky kterému se velice snadno rozpůlily. My jako děti jsme měli malinké ostré nožíky a ze střívka jsme si nabírali játrovku a přimazávali jsme si ji na kus housky.
Na způsobu záleží
Věřte mi, že když se nám snažila mamka játrovku namazat ne chleba nebo na rozpůlenou housku, či rohlík, neobešlo se to bez pláče. Tedy v dětství, když jsme byli starší, tak si to již nedovolila :-). My měli tento způsob pojídání okoukaný od dědy a nikdy jsme nechtěli jinak. Ano, spotřeba játrovky je veliká, ale my to tak prostě musíme mít.
Jaká játrovka?
Další nutností je volba správné játrovky. Žádná v konzervě, žádný játrový sýr, žádná lahůdková játrovka, husí, kachní. Moje mamka se kdysi snažila tuto prachobyčejnou játrovku nahradit nějakou lepší, kvalitnější. Marně. Musí to být játrový salám, kterému tak říkají beztak jen kvůli tvaru. Stejný tvar měla kdysi, stejný tvar má dnes. Já játrovky miluji, vyzkoušel jsem jich již v životě mnoho, ale tato je jen jedna. Když jsem se odstěhoval do Prahy, hledal jsem i tady, ale marně. Vyzkoušel jsem desítky podobně vypadajících játrovek, ale tak jako chutná ta od Klemense, nechutná žádná jiná. Ani má vlastní drůbeží paštika není ta pravá, i když je skvělá.
Pečivo
Již jsem to říkal, že my, jako děti, jsme jedli tuto játrovku zásadně s houskou. Jenže tyto podélně řezané housky se již neprodávají, u nás, a tak se dnes spokojíme s dobrým a chutným tukovým rohlíkem (který si můžete upéct doma sami) nebo s raženkou či bílou kaiserkou. Postupně se mezi pečivo připletly i semínkové bagetky a i ty si s velkou chutí k naší játrovce dáme.
Tradice
Je to naše rodinná tradice, kterou máme v rodině po desetiletí. Moji rodiče ji takto jedli, jíme ji tak i my, jejich děti a jí ji tak i naše děti. A sám jsem zvědavý, zda i dětí našich dětí ji budou takto jíst. Pomalinku se totiž ty nejstarší z dětí stávají dospělými a kdo ví, co bude za pár let. Jen se trošku bojím, jestli i ony budou mít možnost ochutnat tuto naši nejlepší a zároveň nejobyčejnější játrovku.
Hodně mě baví, že dnes se moje mamka musí postarat o spoustu hladových krků a když se sejdeme všichni, tedy opravdu všichni, tak musí koupit 3 celé tyto játrovky od Klemense.
Máte i vy doma něco tak charakteristického, něco, na co vzpomínáte od malička a nehodláte se toho vzdát? Pokud ano, podělte se s námi o tom v komentářích a nebo na Facebookové stránce. Mě osobně by to jistě zajímalo. My totiž podobných tradic a zvyků máme v rodině opravdu dost a já si je vždy maximálně užívám.